WYSIWYG Web Builder
Vytvořeno: Wysiwyg Web Builder 7                   2012 © Římskokatolická farnost Trhové Sviny        Jiří Tomášek    verze 2.4.
 

Valid HTML 4.01 Transitional

Seo servis
                  Stránky Farnosti Trhové Sviny byly spuštěny na Slavnost Nanebevzetí Panny Marie dne 15.8.2012
 
Římskokatolická farnost
Trhové Sviny
Oprava věžních hodin na kostele Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech.
Kdo a proč opravil věžní hodiny

Když jsem sa dostala do Trhových Svinů, zjistila jsem, že sa tu zastavíl čas. Kdykoli jsem potřebovala vědět, kolik je hodin, první pohled směřovál na věž kostela. Enomže tam ručičky dycky, třeba i o poledni, ukazovaly šest. Než jsem si zvykla neřídit sa nima, nejakú dobu mně to trvalo. A nejspíš jsem nebyla jediná. Nejednúc sa totiž mezi luďma rozpútala na toto téma debata, až nakonec vznikl návrh uvést hodiny opět do pohybu. Se základníma informacema jsem byla obeznámená, stejně jak ostatní, prostřednictvím pana farářa a webových stránek. Ale ráda bych sa dozvěděla další podrobnosti, které by jistě zajímaly i veřejnost.

Požádala jsem tedy Františka Hackera ml., zda by i za ostatní organizátory řekl něco bližšího o obnově věžních hodin.


Nějakou chvíli jsem se rozmýšlel, zda takový rozhovor má vůbec vzniknout. Myslím si totiž, že místo řečí by za člověka měly mluvit jeho činy. Vážím si ale také úsilí a úspěchu všech těch spolupracujících lidí tolik, že bych rád, aby se o jejich díle a pohnutkách k opravě věžních hodin vědělo. A až si někdo zítra, nebo třeba děti našich dětí v budoucnu tyto řádky přečtou, promyslí a řeknou si „Hele, tehdy měli lidi taky spoustu vlastních starostí, ale měli Boha rádi a společně dokázali takovou věc. Zkusme něco podobného.“, budu šťasten ještě víc než teď.

Dá se popsat, co rozhodnutí „oživit“ věžní hodiny předcházelo?

Uvědomuji si, že se mám v životě daleko lépe, než bych si kdy zasloužil. Jsem za to Bohu vděčný a skutek chodí vždy ruku v ruce se smýšlením, třebaže to dlouho trvá: Před 20 lety jsem se jako kluk rozhodl, že když někdy budu mít tu možnost, pomůžu tomu, aby věžní hodiny začaly fungovat. Ten čas přišel. Pan farář ale chtěl do takového skutku nějak zapojit i občany a farníky Trhových Svinů: „Jistě se najdou lidé,  kteří by také rádi měli hodiny v chodu a pomohli s jejich opravou. Kdybys to dělal sám, znemožnil bys jim jejich přání uskutečnit.“ Myslím si, že chtěl nabídnout veřejnosti i jiné téma než je přeložka a ukázat, že skutečná práce nerozděluje, ale spojuje. Z hlediska Věčnosti se totiž některé starosti jeví malicherné.

Pustit se do takové akce není jistě snadná záležitost. Našel se někdo, kdo chtěl s organizací pomoci?

Ano. Do kostela chodí několik mladých rodin s dětmi, se kterými jsme se domluvili na tom, že bychom věžní hodiny na poděkování Bohu opravili. Rozdělili jsme si úkoly: Bob Kocina nastudoval zákon o veřejných sbírkách, zjistil maximum možného a doporučil, jak můžeme postupovat a oslovil firmy. Kája Polák se chopil propagace a oslovil další firmy. Jára Průka dostal na starost veškeré tiskoviny (plakáty, dopisy, letáky,...). Honza Malík opatrně odsunul původní stroj stranou, a potom připravil věž k tomu, aby prohlídky a instalace mohly začít. Petra Malíková se nabídla, že bude evidovat dary, párovat je s účetnictvím farnosti a týdně je zveřejňovat. Jirka Tomášek připravil a udržoval webové stránky. P. Marcin Żelazny schvaloval veškeré právní dokumenty a informoval veřejnost o postupu činností. Já jsem se snažil, aby věci na sebe navazovaly a řešil nepředvídatelné události. Na schůzkách jsme pečlivě zvažovali, co a jak bude dál.

Znamená to, že jste opravu prováděli pod hlavičkou farnosti?

Ano. I kvůli právním a majetkovým záležitostem.

Proč tedy nebyla hrazena z jejího rozpočtu?

Farnost nemá dostatek finančních prostředků. Myšlenku zpracování grantu nebo dotace jsme odmítli, protože tyto peníze z veřejných rozpočtů považujeme za anonymní, tzn. že nevíme, kdo je dal, na co a s jakým úmyslem. Chtěli jsme probudit zájem konkrétních lidí o dění ve svém městě. Dát jim příležitost zlepšit nějakou věc ve svém okolí, těšit se na ni a vidět, že podobně jako oni, přispívají i další konkrétní lidé a snaží se tím posunout věc kupředu. Proto jsme se rozhodli zveřejňovat seznam dárců na internetu a každý týden sečíst a vyhlásit nasbíranou částku. Bylo vidět, kdo přispěl, jak sbírky pokračují a kolik se ještě nedostává. Ten seznam je teď i v kronice. Bůh zná každého jménem a ví, co kdo dělá. My jsme chtěli, aby za sto let bylo možno z kroniky vyčíst, kdo z předků pomohl dostat hodiny na věž, a zda chtěl něco potomkům vzkázat. Navíc jsme se rozhodli pro otevřenost. Kdykoliv, komukoliv předložit vše ke kontrole. Sami jsme dopředu důležité informace zveřejňovali. Myslím, že se tím prohloubila důvěra dárců ve zdárný výsledek.

Neměli jste obavy, že se nevybere dostatek finančních prostředků?
Ne.

Mluvils o nepředvídatelných událostech, jaké to byly? Potěšilo vás v průběhu něco?

Otevřenost naší sbírky uváděl na konferenci v Praze jako příklad ostatním pořadatelům veřejných sbírek v republice ředitel soutěže „ProPamátky.info“. Jejich porota nám navíc udělila 2. místo ze 130 v rámci celé ČR za způsob propagace veřejné sbírky. A tak jsme si v září v nádherném barokním sále na Starém Městě převzali jejich ocenění.
ŘKF Trhové Sviny získala 2. místo v kategorii nejlépe prezentovaná veřejná sbírka (P. Malíková, P. Marcin Zelazny, H. Kocinová, F. Hacker, J. Průka, B. Kocina), slavnostní předávání cen MÁME VYBRÁNO 17.9.2013
Ředitel InstutEU.CZ pro financování památek p. Aleš Kozák, předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Refektář Dominikánského kláštera na Starém Městě pražském, předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
ŘKF Trhové Sviny: P. Marcin Zelazny, H. Kocinová a P. Malíková přebírají cenu za 2. místo v kategorii nejlépe prezentovaná veřejná sbírka v soutěži MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Trhové Sviny: předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
ŘKF Trhové Sviny: P. Marcin Zelazny, P. Malíková, Aleš Kozák, převzetí ceny MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Kategorie nejúspěšnější sbírka: předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Vystoupení džezového kvartetu při předávání cen MÁME VYBRÁNO 2013, foto: Adéla Bachtíková
Byli jsme také mile potěšeni, když nás oslovil pan Čajan a pan Herbst s nabídkou uspořádat taneční zábavu se skupinou S.A.M., aby podpořili opravu hodin. Doslova si to nepamatuji, ale na přípravné schůzce se vyjádřili v tom smyslu, že „Tady je sál a kapela. Budeme hrát, aby vám lidi přispěli.“ To je moc pěkný příklad podané ruky a zájmu, který se podařilo ve městě vzbudit! Akce to navíc byla velice vydařená. Kdo tam byl, tak ví.

Mohl bys nám říct něco o hodinách? Jak budou odbíjet?

Nový hodinový stroj je elektricky poháněný. Má nové ručičky, nejdelší z nich měří 1588 mm. Motorek dostává impulsy k pohybu z centrální elektroniky, která přijímá přesný časový údaj rádiovým signálem DCF-77 od našich německých sousedů. Pokud dojde k výpadku elektrické energie, ručičky se zastaví a po obnovení dodávky pomalu dokrokují na správný čas. Elektronika zároveň řídí odbíjení času a zvony. Odbíjí čtvrthodiny (vyšším tónem) a celé hodiny (nižším tónem) v době mezi 7. a 22. hodinou. V sobotu a v neděli mají spáči ráno klid ještě o hodinu déle. V poledne a večer v šest se po odbití rozezvučí na 2 minuty zvony, stejně tak i každou neděli přede mší svatou, jak je po Evropě staletým zvykem.

Dali jste lidem možnost vytvořit vlastní návrh ručiček. Proč?

Chtěli jsme je zapojit do tvoření a rozhodování, ne je postavit před hotovou věc. A tak jsme vybrali jednu vhodnou variantu ručiček od firmy Elekon a jednu variantu, vybranou z několika návrhů místních lidí. Následující neděli jsme je pak obě dali natištěné vedle sebe na letáčku lidem v kostele. Mohli pro ně hlasovat a s velkou převahou vyhrál návrh Tvůj. Třeba by někoho zajímalo, když už spolu o tom mluvíme, jak ses k němu dopracovala.
Na svátek Proměnění Páně byl do věže nainstalován nový hodinový stroj. Jeho ručičky budou po 70 letech znovu ukazovat správný čas. -dole: František Hacker - organizátor opravy hodin (2013)
Petra Malíková - hlavní výběrčí příspěvků na opravu hodin a Hana Kocinová - autorka vítězného návrhu tvaru ručiček
Uprostřed: Marcin Żelazny - farář
Mám ráda jednoduché věci. Původní ručičky mně přišly příliš ornamentální, a tím i dost nečitelné. Proto, když jsme tu možnost zpracovat vlastní návrh dostali, využila jsem ji. Měla jsem určitou představu, jaké ručičky by se mi tam líbily a nakreslila je. Tvar se nakonec líbil i většině hlasujících, což mě potěšilo a ráda bych tím dodatečně poděkovala všem příznivcům návrhu za jeho podporu.
Ještě bych se ale zeptala na další otázky. Byla požehnáním hodin před poutní mší svatou rekonstrukce ukončena?

Původně to tak mělo být, ale přebytek peněz ze sbírek nám umožnil obnovit ciferníky. Nepodařilo se nám ale už do pouti zajistit lešení a čas odborníka na jejich opravu. Kvůli vzniklému časovému skluzu mohla ještě jiná firma, placená z jiných zdrojů, využít postavené lešení k opravě těla věže.
Finančně na opravu přispělo přes 150 lidí. Málokdy se najde tolik lidí se společným veřejným zájmem. Jak se na to díváte?

Nejde přehlédnout, že 70 let ručičky na věži stály a nikdo s tím nic nedělal. Tento detail svědčí v neprospěch několika generací. Přitom stačilo tak málo: Člověče přičiň se, Bůh ti pomůže.
Já nemám rád, když někdo říká, že: „Jsme v Čechách - každý kouká jen na své. Lidi jsou zlí“. Není to pravda. Lidé měli a mají v naprosté většině dobré srdce, jsou dobra schopni a dobro dělají, když mají příležitost. Říkám to se zkušeností, kterou celý život sbírám. Copak by dnes byly ve věži nové hodiny? Copak by dnes odbíjely ve věži čtvrtky a celé, kdyby místní neměli rádi své město a kostel? Spoluprací na té myšlence obnovy hodin se přece jejich kořeny k tomuto místu ještě posílily! Také nemám rád, když se tvrdí, že „nejsou peníze“ a považuje se to za argument, proč nic nedělat. Peníze přece nejsou nikdy, když je nikdo neshání. Na začátku sbírek jsme neměli nic, jen odvahu, důvěru a odhodlání. Vybralo se víc, než bylo potřeba. A jakou rychlostí! Dobří lidé nás v tom nenechali.

A máte ještě nějakou pozitivní zkušenost s přístupem lidí k celé situaci?

Žijí tady lidé slušní: V době, kdy se sbírky rozbíhaly a propagovaly, zuřil mediální boj o neschválení církevních restitucí. Dobře jsme si byli vědomi křehkosti situace. Nikdo ji nezneužil.
Lidé jsou tu šlechetní: Nevybírali jsme z principu vstupné na věž ani na zábavu se S.A.M.em. Vstup pro dárce tam byl volný, pro ostatní dobrovolný. Přesto tam lidé ještě přispívali. Asi by se vnitřně necítili dobře, když se jim tam líbilo.
Lidé se dokáží nadchnout pro dobrou věc i pro ni něco obětovat: Na první termín prohlídky věže přišel na poslední chvíli jeden pán. Chtěl věž navštívit a ptal se, kolik stojí vstup. Vyjádřil předem obavu, aby mu „zbylo na cigára“.  Nic jsme po něm, stejně jako po ostatních, nechtěli. Nahoře se mu líbilo, zajímal se, proč je věž vlastně otevřená a že se tam už velmi dlouho toužil dostat. Přiblížili jsme mu náš záměr i způsob opravy. Po prohlídce přispěl na nové hodiny tolik, že zamýšlený nákup musel nejspíš odložit až na jindy.
Lidé tu mají úroveň: Poslední sobotu, kdy jsme s Honzou prováděli na věži, přišla řeč i na sbírky a že už máme dostatek. Jedna mladá maminka s dcerkou nám přesto podávala peníze a řekla přitom moc hezkou větu, která svědčí o kulturní úrovni jejího života: „Hodiny jsou přece pro nás pro všechny. Ta sbírka je jako Národ sobě!“. A já jsem si v tu chvíli uvědomil, že ta 130 let stará úspěšná sbírka na stavbu Národního divadla (podobně jako ta naše na hodiny) skutečně vypovídá o tom, že jsme kulturní národ.


Je něco, co bys rád řekl na závěr?


Splnil se mi jeden sen. A vím, že nejsem sám, komu. Na jeho uskutečnění spolupracovalo nejméně 150 lidí. To oni hodiny opravili a nikdo jim to už nevezme. V kronice je seznam těch, kteří na dobrou věc přispěli hmotně. Nehmotné dary vyčíslit nejdou, a proto ani úplný seznam dárců neumíme vytvořit. Avšak v pátek 30. srpna byla odsloužena mše svatá za spásu duše každého, kdo se na tomto díle jakkoliv podílel. Děkujeme jim všem za ochotu, pomoc, dary i naději, kterou projevili.

Já bych také ráda poděkovala, troufám si říct za všechny, panu farářovi a celému organizačnímu týmu  za věnovanou ochotu, čas a starosti a Tobě i za rozhovor, který jsi nám poskytl. Na závěr popřeji, aby společné dílo sloužilo ku prospěchu všech. Teď, když budu potřebovat vědět přesný čas, vím kam se podívat, nebo jen nastražím ucho.

A na rozloučenou bych se ještě chtěla se čtenáři podělit o dojmy z již zmíněné taneční zábavy, které jsem se také zúčastnila. Nejeden host totiž vzpomíná na radost, nadšení a přátelskou atmosféru v sále, okořeněnou vtipnými komentáři našeho pana faráře. I proto se budeme těšit na další společnou akci, kterou bude farní ples pořádaný poprvé v Trhových Svinech, a to v pátek 31. ledna 2014. Srdečně  zveme nejen svinenské farníky. Hrát bude opět skupina S.A.M.

Hana Kocinová
září 2013